O medu
Med obsahuje stovky látek, z nichž nebyly ještě všechny popsány. Mezi nejdůležitější patří cukry, bílkoviny, tuky, minerální látky, kyseliny, vitamíny, antioxidanty a voda.
Cukry tvoří 95% obsahu medu. Jedná se především o jednoduché cukry jako je fruktóza (ovocný cukr) a glukóza (hroznový cukr). Sacharóza (hlavní složka řepného cukru) je v medu obsažena jen zhruba do jednoho procenta. Tuky jsou v medu zastoupeny minimálně (150 mg na 1 kg medu). Z bílkovinných látek jsou důležité zejména enzymy a to především diastáza a invertáza. Med je rovněž vhodným doplňkem minerálů (K, P, Mg, Cl, Cu, N, Ca, Fe, Zn) a vitaminů (B2, B3, B4, B5, C). Z kyselin jsou v medu obsaženy kyselina glukonová, jablečná, citronová, octová, mravenčí, skořicová a další. Významné jsou rovněž antioxidanty, které neutralizují působení volných radikálů, majících podíl na řadě závažných onemocnění. Med sice obsahuje méně antioxidantů než zelenina, ovoce, nebo čaj, ale zato v mnohem širší škále (desítky různých antioxidantů), takže účinek je navíc umocněn jejich společným působením. Voda je v medu obsažena jen ze 14 až 19%, což zaručuje jeho mikrobiální stabilitu.
Podle původu lze velmi zhruba med rozdělit na med květový a medovicový med. Květový med lze dále dělit podle druhu rostlin, ze kterých včely nektar sbírají např. na řepkový, akátový, lipový, slunečnicový, z ovocných stromů, pohankový, svazenkový … .
Květový (světlý) med získává včela na květních i mimokvětních nektáriích rostlin. Je to přírodní koncentrát nektaru z květů rostlin, v převážné většině z rostlin léčivých. Je snadno stravitelný díky obsahu jednoduchých cukrů – glukózy a fruktózy. Obsahuje pylová zrna různých rostlin, které obohacují med o významné přírodní látky s povzbudivými účinky – rostlinné hormony, éterické oleje, aromatické látky a pod. Květový med je velmi ceněn v lidovém léčitelství.
Medovicový (tmavý) med vzniká jako vedlejší produkt činností některých mšic, puklic, mér a jiných zástupců hmyzí říše. Tento hmyz nabodává listy nebo jehlice stromů, vysává rostlinnou šťávu a zužitkuje z ní pro svou potřebu pouze bílkoviny. Zbylou rostlinnou šťávu, velmi bohatou na cukry, vystřikuje ve formě kapének na povrch listů nebo jehlic. A právě tyto kapénky sbírají včely jako medovici. Medovicový (častěji zvaný jako lesní) med je tmavý, silně aromatický, obsahuje minimální množství bílkovin, ale zato má hodně rostlinných silic a minerálů. Dá se však říci, že různé druhy kvalitního medu jsou prakticky stejně hodnotné. Liší se barvou, chutí, vůní apod.
CUKR NEBO MED?
Toto téma je často diskutované i mezi samotnými včelaři. Zvláště v poslední době se objevují názory o významu zimování včelstev na medu a nikoli na cukru. Absence látek obsažených v medu totiž vede ke snížení imunity včel, což může být jedna z příčin jejich současných úhynů. Proto se doporučuje ponechat včelám alespoň část jejich přirozené potravy.
Za zamyšlení stojí i skutečnost, že po tisíce let svého vývoje měl člověk k dispozici komplex látek obsažených v medu, na jejichž přijímání byl jeho organismus přizpůsoben. Teprve s rozvojem cukrovarnictví v 19. století převládl mezi sladidly řepný cukr, což mělo za následek náhlé zvýšení výskytu vážných onemocnění, jako je cukrovka a obezita. Proto se už v polovině 20. století začaly hledat možnosti využívání alternativních sladidel.
Základní rozdíly mezi medem a cukrem jsou uvedeny v následujícím přehledu:
| CUKR | MED | ||||||||||||
|
|