• Historie medu a medoviny sahá až do dob prehistorických. Doloženo je i prastaré užívání medového vína (z doby bronzové) v Dánsku, kde se medovina pila až do začátku 17. století. V naší zemi se medovina hojně užívala v období říše Velkomoravské (6.- 9. stol.) až do doby, kdy na Český trůn usedl Karel IV. V15. stol. nastává úpadek výroby medoviny a v roce 1626 je naposledy medovina zmiňována ve veřejné listině Ferdinanda II. V dnešní době opět získává medovina na oblibě.

Způsoby zpracování

Medovina vařená:

• Roztok medu a vody se vaří, dokud se na hladině tvoří pěna. Pěnu tvoří vysrážené bílkoviny, které by mohly ohrozit výslednou chuť medoviny. Varem se také celý roztok steriluje. Výhodou tohoto způsobu výroby je bezpečný kvasný proces, lepší a rychlejší čeření a zrání medoviny. Nevýhodou je vysoká energetická náročnost, ztráta termolabilních látek a enzymů, které medy obsahují i ztráta aromatických látek.

Medovina vyrobená studenou cestou:

• Med, který se používá pro takto označenou medovinu, musí být zpracováván do 40°C. Jen tak je možné, aby se do medoviny dostalo maximum zdraví prospěšných látek a aromat, které medy osahují. Výhodou této technologie je malá náročnost na energie, zachování termolabilních látek a aromat. Nevýhodou je vyšší riziko namnožení se nežádoucích baktérii a kvasinek, které mohou negativně ovlivnit konečnou chuť medoviny, jakož i dlouhá doba čeření a zrání medoviny.

Druhy medovin

Medovina přírodní:

• se vyrábí kvašením medového roztoku bez přidaných příměsí a následným zráním. Aroma a chuť medoviny odráží charakteristiku použitého medu.

Medovina kořeněná – metheglin

• se vyrábí kvašením medového roztoku (medu a vody) s přidáním bylin a koření. Chuť medovin se liší podle použitých ingrediencí a druhu  medu.

Medovina ovocná – melomela

• je medovina, při jejíž výrobě je voda nebo její část nahrazena čerstvě vylisovanou ovocnou šťávou. Pokud je celá část vody nahrazena hroznovou šťávou, nazývá se taková medovina  melomela – pyment.